5. SMRTNÁ NEDĚLE
Milí rodiče, milé děti,
blíží se nám čas velikonoční a s ním si pojďme připomenout pradávný lidový zvyk, který připadá na dnešní neděli - tzv."Smrtnou neděli". Jelikož jsme společně tento lidový zvyk spolu nemohli prožít, pojďme si ho připomenout a zavzpomínat na roky loňské, kdy jsme společně vyrobenou "Morenu, Mařenu, Smrtholku" vynesli ze vsi a utopili.
Připomeňme si i básničky, které jsme se společně učili:
SMRTNÁ NEDĚLA
Smrtná neděle, kams klíče dala,
dala jsem je, dala, Květné neděli.
Květná neděle, kams klíče dala,
dal jsem je, dal, Zeleným čtvrtkům.
Zelený čtvrtku, kams ty klíče dal,
Dal jsem je, dal, svatému Jiří.
Svatý Jiří vstal, zemi odmykal,
aby tráva rostla, tráva zelená.
MORENA
Neseme Morenu na vrchu červenú,
na spodku zelenú,
pěknú, pěknú, pěkně přistrojenú.
PŘIŠLO JARO DO VSI
Přišlo jaro do vsi,
kde si zimo, kde si?
Byla zima mezi nama,
ale už je za horama,
hu, hu, hu, jaro už je tu!
5. POSTNÍ NEDĚLE – „SMRTNÁ“
Prastarý a původní název Smrtná neděle jest od dávnověkého obřadu vynášení smrtky ze vsi. Tento obyčej vynášení smrti je pokládán za nejstarší jarní obřad v české zvykosloví lidovém.
Tradice Smrtné, Smrtonosné, Smrtelné neděle je den, kdy se ze vsi vynáší Smrt – Morana, Morena, Mařena, Mařka, Mařana, Mořena, Smrtholka – den kdy se rituálně vynáší zima a v podobě Líta se přivádí a vítá jaro. V České zemi se tomu děje zároveň v jeden den, na Moravě se většinou na smrtnou neděli vynáší Morana a až další neděli, tedy květnou, přináší Líto.
Obřad vynášení slaměné figury Smrti na kůlu – Morany, Moreny, Mařeny, Mařky, Mařany, Mořeny, Smrtholky měl dvě části. V té první nejprve ustrojili loutku ze slámy, přivázali ji na tyčku, obcházeli s ní vesnici, zpívali a koledovali. Nakonec ji hodili do nejbližší řeky, nebo potoka (někde i smrtku upálili) a zima byla symbolicky pochována.
V tuto neděli se mládenci a děvečky sejdou v některé stodole a ráno vytvoří ze slámy a klacků nebo dřeva ženskou postavu, Moranu. Smrtka je oblečena do krásných ženských šatů,se šátkem na hlavě, na krku korále z vyfouklých vajec (neobarvené vyfouklé vajíčko znamenalo zmar). Obcházelo se s ní se zpěvem po staveních a dostávaly se za to syrová vajíčka, máslo a někdy i drobné mince. Nebo děti doma dostanou nějaký kus starého obnošeného ženského odění, a tím pak společně obléknou tuto loutku. Nazdobí jí také pentlemi a je zvykem jí namalovat zubatý obličej. Některá děvčata dříve propůjčovala Moraně své šátečky, ovšem ty sundávali před vhozením Smrtky do vody. Odpoledne se sejdou jinoši s děvčaty a dětmi na návsi a Smrtka se vynáší na vysoké tyči za ves, kde je vhozena do vody – musí to být tekoucí voda, velký potok nebo řeka, aby Moranu odnesla pryč. Vynášení Morany mají na starosti chlapci, děvčata je pouze doprovází a zpívají. Pokud ves nebo místo kde žijete tekoucí vodu nemá, pak se Smrtka zakope - pohřbí.
Dříve se říkalo, že z kterého domu se hoch či mládenec tohoto úkonu nezúčastní, tam někdo vážně onemocní či zemře, je to pověra.
Na vynášení smrti navazuje přinášení „líta“, s kterým se vraceli do vsi. Šlo o malý smrček, borovičku, nebo ratolístku, kterou ovázali pestrobarevnými stužkami (především v červené a zelené barvě), ověsili mašlemi a ozdobili barevnými papírky, obrázky. S lítem chodili koledovat po vesnici a dostávali drobné dárečky, nebo pamlsky, třeba jablka, ořechy a koláče. Líto však už přinášela do vsi pouze děvčata. Vítala tak světlo a teplo a otvírala cestu létu. Od toho dne pak začalo děvčatům pasení husí. Večer po vynesení smrtnky se u nejstarší dívky z darovaných vajíček vystrojila večeře (míchaná vajíčka).
Úkony na smrtnou neděli jsou rozděleny takříkajíc generačně. Pro ženy a muže je to den předjarního úklidu. Muži se věnují dílnám a stodolám, ženy domácnostem.
V tuto neděli je striktně zakázaný veškerý alkohol a oběd má být střídmý ale sytý - ke slovu opět přichází pučálka (sladká nebo slaná), jinde hrachová kaše. Pučálka "jest pokrm z hrachu, který se po tři dni ve vodě močí, až napučí, nabubří; pak se na pánvici pepřem a solí posýpá a praží. Na Moravě Pučálka hlavně jí se na smrtnou neděli, když se Morana z města nebo dědiny ven vynáší." Hrachovou kaši můžeme dochutit česnekem, solí a troškou pepře a dozdobit praženou cibulkou. Protože je stále půst, nemastíme sádlem, ale lehce rostlinným tukem, řepkovým, lněným či slunečnicovým...
A ještě pár místních zvyklostí:
Na Zábřešsku děvčata chodila po vsi a prosila o trochu hrachu na pučálku.
Na Bydžovsku dávaly ženy do oken kus lnu, aby nikdo celý rok neonemocněl a nezemřel.
Více zde: https://mspodlesi.webnode.cz/news/a5-smrtna-nedele/
Milí rodiče, milé děti,
blíží se nám čas velikonoční a s ním si pojďme připomenout pradávný lidový zvyk, který připadá na dnešní neděli - tzv."Smrtnou neděli". Jelikož jsme společně tento lidový zvyk spolu nemohli prožít, pojďme si ho připomenout a zavzpomínat na roky loňské, kdy jsme společně vyrobenou "Morenu, Mařenu, Smrtholku" vynesli ze vsi a utopili.
Připomeňme si i básničky, které jsme se společně učili:
SMRTNÁ NEDĚLA
Smrtná neděle, kams klíče dala,
dala jsem je, dala, Květné neděli.
Květná neděle, kams klíče dala,
dal jsem je, dal, Zeleným čtvrtkům.
Zelený čtvrtku, kams ty klíče dal,
Dal jsem je, dal, svatému Jiří.
Svatý Jiří vstal, zemi odmykal,
aby tráva rostla, tráva zelená.
MORENA
Neseme Morenu na vrchu červenú,
na spodku zelenú,
pěknú, pěknú, pěkně přistrojenú.
PŘIŠLO JARO DO VSI
Přišlo jaro do vsi,
kde si zimo, kde si?
Byla zima mezi nama,
ale už je za horama,
hu, hu, hu, jaro už je tu!
5. POSTNÍ NEDĚLE – „SMRTNÁ“
Prastarý a původní název Smrtná neděle jest od dávnověkého obřadu vynášení smrtky ze vsi. Tento obyčej vynášení smrti je pokládán za nejstarší jarní obřad v české zvykosloví lidovém.
Tradice Smrtné, Smrtonosné, Smrtelné neděle je den, kdy se ze vsi vynáší Smrt – Morana, Morena, Mařena, Mařka, Mařana, Mořena, Smrtholka – den kdy se rituálně vynáší zima a v podobě Líta se přivádí a vítá jaro. V České zemi se tomu děje zároveň v jeden den, na Moravě se většinou na smrtnou neděli vynáší Morana a až další neděli, tedy květnou, přináší Líto.
Obřad vynášení slaměné figury Smrti na kůlu – Morany, Moreny, Mařeny, Mařky, Mařany, Mořeny, Smrtholky měl dvě části. V té první nejprve ustrojili loutku ze slámy, přivázali ji na tyčku, obcházeli s ní vesnici, zpívali a koledovali. Nakonec ji hodili do nejbližší řeky, nebo potoka (někde i smrtku upálili) a zima byla symbolicky pochována.
V tuto neděli se mládenci a děvečky sejdou v některé stodole a ráno vytvoří ze slámy a klacků nebo dřeva ženskou postavu, Moranu. Smrtka je oblečena do krásných ženských šatů,se šátkem na hlavě, na krku korále z vyfouklých vajec (neobarvené vyfouklé vajíčko znamenalo zmar). Obcházelo se s ní se zpěvem po staveních a dostávaly se za to syrová vajíčka, máslo a někdy i drobné mince. Nebo děti doma dostanou nějaký kus starého obnošeného ženského odění, a tím pak společně obléknou tuto loutku. Nazdobí jí také pentlemi a je zvykem jí namalovat zubatý obličej. Některá děvčata dříve propůjčovala Moraně své šátečky, ovšem ty sundávali před vhozením Smrtky do vody. Odpoledne se sejdou jinoši s děvčaty a dětmi na návsi a Smrtka se vynáší na vysoké tyči za ves, kde je vhozena do vody – musí to být tekoucí voda, velký potok nebo řeka, aby Moranu odnesla pryč. Vynášení Morany mají na starosti chlapci, děvčata je pouze doprovází a zpívají. Pokud ves nebo místo kde žijete tekoucí vodu nemá, pak se Smrtka zakope - pohřbí.
Dříve se říkalo, že z kterého domu se hoch či mládenec tohoto úkonu nezúčastní, tam někdo vážně onemocní či zemře, je to pověra.
Na vynášení smrti navazuje přinášení „líta“, s kterým se vraceli do vsi. Šlo o malý smrček, borovičku, nebo ratolístku, kterou ovázali pestrobarevnými stužkami (především v červené a zelené barvě), ověsili mašlemi a ozdobili barevnými papírky, obrázky. S lítem chodili koledovat po vesnici a dostávali drobné dárečky, nebo pamlsky, třeba jablka, ořechy a koláče. Líto však už přinášela do vsi pouze děvčata. Vítala tak světlo a teplo a otvírala cestu létu. Od toho dne pak začalo děvčatům pasení husí. Večer po vynesení smrtnky se u nejstarší dívky z darovaných vajíček vystrojila večeře (míchaná vajíčka).
Úkony na smrtnou neděli jsou rozděleny takříkajíc generačně. Pro ženy a muže je to den předjarního úklidu. Muži se věnují dílnám a stodolám, ženy domácnostem.
V tuto neděli je striktně zakázaný veškerý alkohol a oběd má být střídmý ale sytý - ke slovu opět přichází pučálka (sladká nebo slaná), jinde hrachová kaše. Pučálka "jest pokrm z hrachu, který se po tři dni ve vodě močí, až napučí, nabubří; pak se na pánvici pepřem a solí posýpá a praží. Na Moravě Pučálka hlavně jí se na smrtnou neděli, když se Morana z města nebo dědiny ven vynáší." Hrachovou kaši můžeme dochutit česnekem, solí a troškou pepře a dozdobit praženou cibulkou. Protože je stále půst, nemastíme sádlem, ale lehce rostlinným tukem, řepkovým, lněným či slunečnicovým...
A ještě pár místních zvyklostí:
Na Zábřešsku děvčata chodila po vsi a prosila o trochu hrachu na pučálku.
Na Bydžovsku dávaly ženy do oken kus lnu, aby nikdo celý rok neonemocněl a nezemřel.
Více zde: https://mspodlesi.webnode.cz/news/a5-smrtna-nedele/
blíží se nám čas velikonoční a s ním si pojďme připomenout pradávný lidový zvyk, který připadá na dnešní neděli - tzv."Smrtnou neděli". Jelikož jsme společně tento lidový zvyk spolu nemohli prožít, pojďme si ho připomenout a zavzpomínat na roky loňské, kdy jsme společně vyrobenou "Morenu, Mařenu, Smrtholku" vynesli ze vsi a utopili.
Připomeňme si i básničky, které jsme se společně učili:
SMRTNÁ NEDĚLA
Smrtná neděle, kams klíče dala,
dala jsem je, dala, Květné neděli.
Květná neděle, kams klíče dala,
dal jsem je, dal, Zeleným čtvrtkům.
Zelený čtvrtku, kams ty klíče dal,
Dal jsem je, dal, svatému Jiří.
Svatý Jiří vstal, zemi odmykal,
aby tráva rostla, tráva zelená.
MORENA
Neseme Morenu na vrchu červenú,
na spodku zelenú,
pěknú, pěknú, pěkně přistrojenú.
PŘIŠLO JARO DO VSI
Přišlo jaro do vsi,
kde si zimo, kde si?
Byla zima mezi nama,
ale už je za horama,
hu, hu, hu, jaro už je tu!
5. POSTNÍ NEDĚLE – „SMRTNÁ“
Prastarý a původní název Smrtná neděle jest od dávnověkého obřadu vynášení smrtky ze vsi. Tento obyčej vynášení smrti je pokládán za nejstarší jarní obřad v české zvykosloví lidovém.
Tradice Smrtné, Smrtonosné, Smrtelné neděle je den, kdy se ze vsi vynáší Smrt – Morana, Morena, Mařena, Mařka, Mařana, Mořena, Smrtholka – den kdy se rituálně vynáší zima a v podobě Líta se přivádí a vítá jaro. V České zemi se tomu děje zároveň v jeden den, na Moravě se většinou na smrtnou neděli vynáší Morana a až další neděli, tedy květnou, přináší Líto.
Obřad vynášení slaměné figury Smrti na kůlu – Morany, Moreny, Mařeny, Mařky, Mařany, Mořeny, Smrtholky měl dvě části. V té první nejprve ustrojili loutku ze slámy, přivázali ji na tyčku, obcházeli s ní vesnici, zpívali a koledovali. Nakonec ji hodili do nejbližší řeky, nebo potoka (někde i smrtku upálili) a zima byla symbolicky pochována.
V tuto neděli se mládenci a děvečky sejdou v některé stodole a ráno vytvoří ze slámy a klacků nebo dřeva ženskou postavu, Moranu. Smrtka je oblečena do krásných ženských šatů,se šátkem na hlavě, na krku korále z vyfouklých vajec (neobarvené vyfouklé vajíčko znamenalo zmar). Obcházelo se s ní se zpěvem po staveních a dostávaly se za to syrová vajíčka, máslo a někdy i drobné mince. Nebo děti doma dostanou nějaký kus starého obnošeného ženského odění, a tím pak společně obléknou tuto loutku. Nazdobí jí také pentlemi a je zvykem jí namalovat zubatý obličej. Některá děvčata dříve propůjčovala Moraně své šátečky, ovšem ty sundávali před vhozením Smrtky do vody. Odpoledne se sejdou jinoši s děvčaty a dětmi na návsi a Smrtka se vynáší na vysoké tyči za ves, kde je vhozena do vody – musí to být tekoucí voda, velký potok nebo řeka, aby Moranu odnesla pryč. Vynášení Morany mají na starosti chlapci, děvčata je pouze doprovází a zpívají. Pokud ves nebo místo kde žijete tekoucí vodu nemá, pak se Smrtka zakope - pohřbí.
Dříve se říkalo, že z kterého domu se hoch či mládenec tohoto úkonu nezúčastní, tam někdo vážně onemocní či zemře, je to pověra.
Na vynášení smrti navazuje přinášení „líta“, s kterým se vraceli do vsi. Šlo o malý smrček, borovičku, nebo ratolístku, kterou ovázali pestrobarevnými stužkami (především v červené a zelené barvě), ověsili mašlemi a ozdobili barevnými papírky, obrázky. S lítem chodili koledovat po vesnici a dostávali drobné dárečky, nebo pamlsky, třeba jablka, ořechy a koláče. Líto však už přinášela do vsi pouze děvčata. Vítala tak světlo a teplo a otvírala cestu létu. Od toho dne pak začalo děvčatům pasení husí. Večer po vynesení smrtnky se u nejstarší dívky z darovaných vajíček vystrojila večeře (míchaná vajíčka).
Úkony na smrtnou neděli jsou rozděleny takříkajíc generačně. Pro ženy a muže je to den předjarního úklidu. Muži se věnují dílnám a stodolám, ženy domácnostem.
V tuto neděli je striktně zakázaný veškerý alkohol a oběd má být střídmý ale sytý - ke slovu opět přichází pučálka (sladká nebo slaná), jinde hrachová kaše. Pučálka "jest pokrm z hrachu, který se po tři dni ve vodě močí, až napučí, nabubří; pak se na pánvici pepřem a solí posýpá a praží. Na Moravě Pučálka hlavně jí se na smrtnou neděli, když se Morana z města nebo dědiny ven vynáší." Hrachovou kaši můžeme dochutit česnekem, solí a troškou pepře a dozdobit praženou cibulkou. Protože je stále půst, nemastíme sádlem, ale lehce rostlinným tukem, řepkovým, lněným či slunečnicovým...
A ještě pár místních zvyklostí:
Na Zábřešsku děvčata chodila po vsi a prosila o trochu hrachu na pučálku.
Na Bydžovsku dávaly ženy do oken kus lnu, aby nikdo celý rok neonemocněl a nezemřel.
